Teď když jste to odhalil si uvědomuji, že onu Arielyho přednášku jsem kdysi taky viděl. A do jisté míry rozumím jak podobné praktiky mohou ovlivnit rozhodování lidí. Ale jak jsem již naznačil u vašeho předchozího článku na toto téma, docela by mě zajímaly důvody, které má člověk pro to, aby odmítl orgány po smrti darovat (pokud to opravdu aktivně odmítne).

Nedokážu vám na toto odpovědět, nikdy jsem se těmito důvody nezabýval. Pro mne je to svobodné rozhodnutí každého jednotlivce. Záleží na jeho postojích, hodnotách a „darech duše“. Vím, že některé církve s tím mají problém (tuším, že Svědci Jehovovi, Amišové a šintoisté, ...), ale přesně to nevím. Zajímavý článek vyšel zde: https://zpravy.idnes.cz/transplantace-darci-organu-nesouhlas-s-darovanim-f7t-/domaci.aspx?c=A171020_154236_domaci_mav

Osobně, kdyby mě to zajímalo a měl čas to hledat, začal bych na scholaru – určitě na to už existuje spousta studií.

Domnívám se, že jde o velmi vhodný článek, který nám ukazuje kým jsme. Je to naše zrcadlo. Takže, kde je ten "zakopaný pes"? Jde evidentně o to, že nehodláme za nic přebírat ODPOVĚDNOST. To je to oč tu běží. Lidé při jakémkoliv rozhodnutí mají tendenci se přiklonit k většině. Důvodem je jejch neochota se postavit životu, a tedy i odpovědnosti, tváří v tvář. Proto u nás lidé remcají, ale mafii vládnou nechají, protože by to pro ně bylo příliš. Jenomže vážení, pokud se chceme stát skutečnými lidmi, pak tento postoj musíme odhodit. To ale asi není na na rok či dva, ale spíše na desítky možná i stovky let.

Čerpal jsem z Arielyho, i když vím, že se situací ohledně dárcovství orgánů v Evropě zabývalo před ním více týmů. Ariely to ale dokáže sdělit tak, že to dokážu pochopit i já. Doporučit mohu: https://www.ted.com/talks/dan_ariely_asks_are_we_in_control_of_our_own_decisions/transcript?language=cs

Nadpis nesouhlasi s obsahem clanku.

A absolutni jednickou co se tyce opravdovych darcu a ne nejakych anket je Spanelsko.

Kolik je v ktere zemi prihlasenych darcu organu zalezi zrejme dost na legislative te ktere zeme, a take na znalosti problematiky.

To Spanelsko mne dost prekvapuje. je to preci silne katolicka zeme a nevim, zda se darovat organ snasi s virou.

Článek jsem nepsal o tom kolik v které zemi je lidí ochotných darovat orgány, ale o tom, co ovlivňuje jejich rozhodování. Proto si myslím, že nadpis sedí.

O tom jestli zrovna římskokatolická církev (která je ve Španělsku nejhojněji zastoupena) zakazuje darovat orgány, mi není nic známo. Vím jen, že Svědci Jehovovi s tím mají problém. Je to ale komplikovanější. Například v Americe ještě před třemi lety nemohli darovat krev například ani gayové.

Nemyslím, že je rozumné, aby musel člověk rozhodovat o každé prkotině, zjišťovat možnosti a obíhat úřady. Default by mělo být to, co si přeje většina, a sněhové vločky (jedinci chtějící být za každou cenu odlišní) si mohou odškrtávat políčka ve formulářích.

Ráda poskytnu své orgány, ale vyběhávat souhlas se mi opravdu nechce.

Referendum o Anšlusu stejně nemohlo mít jiný výsledek než ANO, takže přirovnání k dárcovství orgánů kulhá. Po vzoru EU by se hlasovalo tak dlouho, dokud by to nedopadlo. Pořád jsou třeba snahy opakovat referendum o Brexitu.

Asi se neshodneme “Default by mělo být to, co si přeje většina“ – to jako myslíte Severní Koreu, kde se většina shodne na tom, jaké jsou pro ně nejlepší a „schválené“ účesy, šaty, bydlení, jídlo, ... myšlení? U nás podobná doba byla realitou nedávno. Nechci, aby se to vrátilo.

Co se týká volebního lístku z Anšlusu – bral jsem to jako příklad jasně zmanipulovaných voleb. Dárcovství je opravdu o něčem jiném.

Tehdy to možná lidé tak nevnímali, ale nám je to jasné (snad). Možná, že se příští generace budou dívat podobně na to, jak se volil náš prezident, nebo poslanecká sněmovna a budou se u toho popadat za břicha. Budou to zcela jasně vidět jinou optikou než my. A navíc budou mít i jasné odpovědi na sliby, na které nás dnes lákají současní politici.

Nemyslíte si, že jezdit automobilem, který nečmoudí, nedělá hluk a může jezdit na zcela obnovitelnou energii, která je vyráběna v nukleární elektrárně stopadesát miliońů km daleko (tedy zaručeně velké ztráty při distribuci), která i přesto je zadarmo pro všechny (tedy hluboko pod dumpingovými cenami) , je v dnešní době neúnosné, pak zaškrtněte třetí políčko zdola uprostřed vlevo nahoře ezurovým inkoustem, nikoli propisovačkou. a je to. Máme skladem úplně nový model elektrických košťat!!

?