Hůř to už nejde.

Kdysi dávno jsem na blogu psal svoje zkušenosti s elektromobily. Jak to jezdí, kam to dojede, jak málo je v ČR nabíječek a tak - prý slepá cesta - to mi mnozí tvrdili.

Spousta redaktorů uveřejňovala svoje strastiplné cesty elektromobilem. Nejčastěji to byly cesty Praha - Brno a zpět nebo Praha - Ostrava.

Nedávno jsme se s kolegy na jednom z pravidelných brněnských setkání srdečně zasmáli nad několika články z minulého roku - jak to nejde, jak moderní diesely vypouštějí méně zplodin než nasávají (vlastně čistí vzduch), že nebude to a to...

Rok se s rokem sešel a vše je jinak. Někdy to však opravdu byl boj s větrnými mlýny. Ale ta doba je už pryč. Elektromobilistů je stále více a skoro každý týden je nějaký elektromobilní sraz, nebo setkání. Rozvojem infrastruktury, dostupnějšími elektromobily a sdílením zkušeností jsou tak elektromobily stále použitelnější.

Mnozí kolegové mne vybízejí, ať zase něco na blog napíši. Dlouho jsem váhal, co napsat - vždyť jsem se prakticky již o vše podělil. Něco si vymýšlet, to mi moc nejde. Nejlepší jsou naměřená data, pak se není o čem dohadovat. Zdá se mi ale, že čím reálnější článek, tím menší čtenost a menší karma. Čím větší „blbosti“ o elektromobilitě někdo napíše, tím je čtenost i karma vyšší. Mám tedy psát o tom jak je to skvělé bez větší čtenosti, nebo jak je to hrozné se skvělou karmou?

Pětiletá praxe s elektromobilitou je k nezaplacení. Elektromobilita totiž není pouze o elektromobilech - dokonce bych po svých zkušenostech řekl, že elektromobil je v elektromobilitě to poslední co by Vás mělo zajímat.

Pozornost v první řadě je potřeba zaměřit na to, co může elektromobilita nabídnout právě Vám a před pořízením samotného elektromobillu si odpovědět na otázku - kde a jak levně, nebo draze budete nabíjet.

Rozhodl jsem se nyní psát články pro ty, kteří přemýšlí, jak využít elektromobilitu na maximum a ne pro ty, kteří mne neustále přesvědčovali, že to vlastně nejde. Rád bych nyní - když už všechno jakž takž funguje, podal návod "jak na to". Těch, co budou v následujících měsících a letech přecházet k elektromobilitě bude stále více. Elektromobilita, to je totiž souhrn všech dostupných možností, co nám "pohyb na elektřinu" nabízí. Výroba elektrické energie, akumulace a taky spotřeba. A spotřebou myslím nejenom jízdu elektromobilem, ale i provoz domácích spotřebičů. A to může být nejenom pračka, mikrovlnka nebo bojler, ale také všechna ta „drobotina“ co ji doma máme.

Z provedených měření vyplynuly zajímavé skutečnosti. Doma mě totiž nejvíc elektřiny „sežerou“ právě ty nejdrobnější věci. Zjišťuji, že více energie než bojler za den spotřebují spotřebiče ve stan-by režimu. Co se s tím dá dělat - o tom až někdy příště.

Dnešní "seriál" začnu článkem, který sebere vítr z plachet všem pochybovačům.

Nenapíšu totiž jak je to skvělé, ale popíšu, jak to může být hrozné. Dokonce nejhroznější jak to vůbec jde. Použiji všechnu svoji praxi k popsání toho zvěrstva. Věřte mi, hůř už to opravdu nejde.

O tom, jak je to s nabíjením jsem popisoval ZDE. Velmi dlouho mi trvalo naučit se nabíjet baterii z nuly do 100%. Jak nejezdíte elektromobilem alespoň dva roky tak to ani nezkoušejte - nestojí to za to. Ale už to umím - i když je to pěkný nesmysl - ale spousta čtenářů chtělo vědět, jak dlouho to trvá nabíjet z nuly do 100%. Tak tady to máte - neskutečně dlouho a normálně takhle nabíjí jenom úplný blázen.

Jak na to - jak to udělat nejhůř?

Vezměte si nějaký elektromobil (já jsem sáhl po nejběžnějším elektromobilu co na našich silnicích jezdí - Škodě CITIGOe iV). Těchto aut by na konci roku 2020 mělo jezdit 2 000 ks a všechny jsou již pro tento rok vyprodány. Poté udělejme nějakou nesmyslnou jízdu a také nesmyslně nabíjejme, plánujme bez rozmyslu, no a nakonec také nesmyslně plaťme.

Jak říkám - horší to již prostě nemůže být. Prostě postavíme tu elektromobilitu na hlavu. Jediné co bude skvělé - to bude čtenost článku :-).

Zvolme tu „nejběžnější“ trasu pro elektromobily. Co jsem tak postřehl z testů mnohých automagazínů, tak to musí být trasa Praha - Brno a zpět. Jak říkám - trasu, kterou „běžný“ elektromobilista přece jezdí denně.

Ráno přijdu k autu, které se přes noc nabilo - má 100% /to je v mém případě 32,17 kWh/. Pro jistotu se ještě podívám do konektoru pro nabíjení  - a opravdu mám plnou. Elektrony jsou až po hrdlo. Jasně vidím napětí na jednotlivých článcích.

Najedu na dálnici a tradá do Prahy, pedál na podlaze, na tachometru 130. Pokud ovšem nejedu někde, kde se D1 opravuje - tam jedu pouze osmdesátkou. No a opravuje se celkem 1/3 dálnice (71 km)! Nyní screenshot obrazovky z mobilu – jaká jsou data, když se jede Citigem s pedálem na podlaze.

Kam tímhle tempem dojedu? No většinou až někam k nabíječce u Prahy, nebo přímo k zákazníkovi v Praze – hodně záleží, jak to ten den na D1 zrovna sviští.  

Tam auto postavím na rychlou nabíječku a nabiji ho do 100%. Nic si nepřipravím a registruji se k odběru el. energie až u nabíječky. To mi zabere cca. 20 minut. Nabíjení na rychlonabíječce trvá z mála do 100% cca. dvě hodiny. Asi mi to nebudete věřit - no pro jistotu to doložím grafem.

Na tuto dobu si nevezmu žádnou práci, noťas nechám doma a nemám datové připojení na mobilu. Čas tedy využiji k lelkování a přemýšlení o tom, jak je ta elektromobilita hrozná.

Po dvou hodinách jsem nabit a již dostatečně naštván, abych mohl vyrazit zpět.

K platbě využiji nejhorší možný tarif a zaplatím 370,- Kč s daní. Spočítám si, že jeden kilometr mě přišel pouze za "palivo" na 1,85 Kč - což je dražší, než kdybych jel naftou a to i v případě, že mám vlastní vrt. No a ještě je k tomu potřeba koupit – nebo pronajmout ten drahý elektromobil. No to mě už úplně vytáčí.

Jsem přesvědčen, že ty nesmysly na elektřinu jsou naprosto nepoužitelné.

Při cestě zpět trčím v omezení za nějakou dodávkou s hangrem. Přívěs v omezení vlaje přes dva pruhy a nesmírně mu to hulí. Jasně citím (i vidím) tu spálenou šťávu z dinosaurů. (ang. dinosaurusjuice). Já jedu naprosto čistě a musím čuchat ty smrady, co vyrábějí přede mnou. No nevytočí mne to ještě víc! Tlak mi stoupá a již cítím pravidelný tep na spáncích. Známka toho, že tlak mám tak 160 na 100. Je mi jasné, že jízda elektromobilem mému zdraví rozhodně neprospívá.

Přijedu domů a u nabíječky mi trčí nějaký spalovák, který tam odložil nějaký dobrák. Kam jinam by ho přece dal, když právě zde bylo volno.

Myslíte si, že to už nemůže být horší?

Ale může, ještě jste si mohli nechat postavit fotovoltaickou elektrárnu na klíč od nějaké věhlasné firmy, která vám garantuje kde co – například úsporu až 70% výdajů - ale reálná návratnost je mnohdy 30 nebo 40 let (jak lze zhlédnout například v Černých ovcích).

Pak je radost čepovat z „domácí fotovoltaiky“ jednu kilowatthodinu za 9 až 11 Kč. Pokud si ovšem nepořídíte virtuální baterii, která Vám elektřinu zdraží o další dvě až tři koruny. Nepodepsali jste virtuální? No nevadí, tento systém bohatnutí distributorů el energie se může schovávat i pod jinými názvy, například férová ... no prostě někomu to připadá fér, když za elektřinu z vaší střechy, kterou si vyrobíte ve vlastní fotovoltaické elektrárně, kterou jste si zaplatili - připlatíte ještě 2,50 Kč. No prostě paráda.

Když si doma potom sednete, zjistíte, že to opravdu nemá smysl, protože vy jezdíte elektromobilem a ostatní na Vás čoudí. Pořídili jste si fotovoltaiku, která vyrábí energii v čase,  kdy nemáte vlastní spotřebu a tak ji velmi levně prodáte (věnujete) nějakému distributorovi. A to jenom proto abyste si pak tu elektřinu co potřebujete když zrovna slunce nesvítí, draze nakoupili zpět. Mnohdy tuto vlastní elektřinu prodáte dokonce levněji, než ji dovede vyrobit sám distributor (jak se pohybují reálné ceny, můžete nalézt na OTE-CR.CZ  viz. krátkodobé trhy).

A nyní spolu počítejme!  (ceny uvádím s DPH)

Elektromobil 500 000,- Kč

Domácí elektřina Vám vyjde na 10 Kč (když započítáme náklady na pořízení FVE elektrárny, která je udělána „úplně blbě“ – a že jsem jich už pár viděl).

Denně cesta Praha – Brno a zpět to je 365 dní x 400 km = 146 000 km za rok.

500 000 + 146 000 /17,5/100 x 10 = 755 500 Kč  

No a teď mi povězte, jestli ti elektromobilisti nejsou blázni. Dát tolik prachů za to, aby mohli jezdit po D1 denně Prahu - Brno tam a zpět. Když si to vezmete, to je 5,20 Kč za jeden kilometr. To mohli klidně jezdit dýzlem, kterej jim jen tak neshoří. No a po 146.000 km budou baterky stejně úplně mrtvý, že si už ani nedojedou nakoupit do města. Není to dost hrozné? 

Tak a nyní jsem zvědavý, jestli to někdo dokáže ještě hůř.