Koho je potřeba po volbách dobít!

Výsledky voleb mne nenechaly klidným. To zase dopadlo. Jó to só ty výhody demokracie. Ještěže nás tady už za odlišné názory nebijó. Já už mám nabito a tak se jedu projet. Jak jsem již říkal, jízda elektromobilem mě uklidňuje.

A uklidnit opravdu potřebuji, a to hodně. Nejvíce mi stoupl tlak, když jsem zjistil, že nová poslankyně, paní Babišová, dostala 6 043 preferenčních hlasů a s Andrejem nemá kromě jména a strany nic společného. Posunula se z osmého na druhé místo díky příjmení. Podle čeho ti voliči volí? Jak se rozhodují? To je ale behaviorální masakr. Přinesla jí preferenční hlasy její oblíbenost a její dobře odvedená práce, nebo to bylo štěstí, dobrý marketing, nebo se jednalo pouze o shodu jména? Jak to vlastně je?

A jak je to u elektromobilů? Kdy začnou „volit“ řidiči elektromobily před spalováky? Musí být levné, nebo naopak drahé. Bude se lépe prodávat ten se značkou Ferrari, VW, nebo Made in China?

Je lepší je draze prodávat, nebo zdarma půjčovat a až potom, po nějakém čase je prodat – až si na ně uživatel zvykne. Takto mimochodem prorazily první barevné televizory (bylo to v USA v roce 1951). No tak to si představte – kdo si koupí barevnou televizi za cenu luxusního automobilu, když ta televize moc nefunguje a hlavně TV stanice nevysílají barevné programy a filmy (až na pár výjimek) a to ještě občas? Nepřipomíná Vám to situaci s dnešní sítí dobíjecích stanic pro elektromobily?

Čím více jezdím elektromobilem, tím více se mi to líbí. Z nabízených dotazů o elektromobilitě, které jsem posbíral na konferencích, nebo které mi řekli kolegové a také z diskuzí - hodně Vás zajímají dobíjecí časy, možnosti dobíjení a dojezdy. Tak tedy k tématům.

Velmi příjemným bonusem, jenž jsem si při používání elektromobilu brzy uvědomil, bylo to, že ráno mám vždy nabito. Moje bývalá Alfa jezdila na plyn a bombu neměla moc velkou, tuším 40 litrů. S plnou jsem najel tak 300 až 330 km. Praxe byla taková, že jsem doplňoval LPG prakticky každý druhý den. Domů se většinou vracívám večer a večer už není kde LPG načerpat. Stávalo se mi tedy, že než jsem ráno vyjel, musel jsem někde doplnit LPG. A to dost trvá. Není to na čtyři minuty jak natankování benzinu. Čepování LPG trvá tak 8 až 10 minut, podle toho, jak je šikovná obsluha a kolik je před vámi aut. Ještě cesta k pumpě a 20 minut až 30 minut je pryč. Obvykle je to v době, kdy spěcháte. Čím více spěcháte, tím je to horší. Více aut, pomalejší obsluha, nejsou peníze na vrácení, tomu kdo je před Vámi při placení nejede karta – však to asi taky znáte. Čepování benzínu i LPG mi zabíralo drahocenný čas.

Nyní ráno přijdu k autu, odpojím zásuvku a jedu. Když říkám jedu, tak jedu. Sednu, otočím klíčkem a jedu – žádné startování. Možná namítnete, že se spalovákem je to to samé. S Alfou to ale bylo jiné. Startovala vždy na první ťuknutí, ani v mínus osmnácti neměla problém. Otočilo se klíčkem a motor hned šlapal, ale vyjet na silnici a osolit to, to nešlo. Alfě trvalo tak 10 až 20 kilometrů (podle roční doby) než se dostala na provozní teplotu. Kdo z vás má alespoň trochu rád motory, ví o čem mluvím. A Alfa měla šestiválec Busso. Jestli tento legendární motor znáte, víte, že je to láska na první poslech.

Ani s pick-upem to nebylo jiné. Než se 1,9D rozehřeje a začne trochu táhnout, taky mu to těch 15 km trvá. Moje každodenní cesta do Brna navíc začíná dlouhým táhlým stoupáním. Nic pro studené motory – pokud to ovšem není elektromotor. Tomu nevadí nic a pořád může jet naplno. Jak už jsem říkal, sednu a jedu. Cestou po čtyřproudovce vždy předjedu pár aut, elektromobil má do kopce naprosto úžasný záběr a řidiči spalováků ještě nemají zahřáto. Navíc mám plnou baterii, jó to se tou energií plýtvá. Když občas jedu na druhou stranu (většinou do Prahy) – taky do táhlého kopce, jedu opatrně osmdesátkou – to abych v Bíteši neměl menší dojezd než 100 km (na Vystrkov po dálnici jakž takž), když u Bíteše přijíždím k dálnici, už z dálky vyhlížím kamion, nebo ještě lépe autobus, za který bych se mohl pověsit. Když to neudělám, na Vystrkov nedojedu. Musel bych se ještě stavit v Jihlavě na Havelkově trošku přicucnout. Stačilo by 5 až 10 minut, ale i tak je to zajížďka. Je lepší raději pomaleji, ale jistě.

Na rychlodobíjení elektromobilu je vynikající to, že u toho nemusíte trčet, a můžete si u toho dělat svoji práci - projet e-maily, podívat se na weby, zařídit telefonáty, udělat nabídky, zpracovat nápady, ... Pokud si ovšem nepřijdou popovídat lidé, kteří jsou poblíž – tak trochu na výzvědy. Ale i to jsem už vyřešil. Vytiskl jsem si takový svůj "elektromobilní časopis", kde jsou řešeny ty nejčastější dotazy a zájemci o elektromobilitu vždy jeden věnuji. On si pak může v klidu počíst, zatímco já už jedu dál. Otázek ohledně elektromobility je totiž vždy více, než je nabíjecího času. Zájemce o elektromobilitu tak o nic neošidím. Elektromobilní občasník má celkem úspěch, již dávám dohromady třetí číslo.

A jaká je nejčastější otázka u nabíječek? - JAK DLOUHO SE TO NABÍJÍ. Již z této otázky poznáte, že tazatel je laik. Elektromobilista by se takto nikdy nezeptal, protože když jen chvíli jezdíte elektromobilem, pochopíte, že tato otázka nedává smysl. Na moji odpověď, že je to pokaždé jiné - podle toho s jak prázdnou baterkou přijedu k nabíječce a hlavně co použiji za nabíječku, položí následující otázku. „No tak když přijedete úplně vybitej, tak jak to dlouho trvá do plna?“  To je ovšem velmi absurdní otázka, na kterou ani já neznám odpověď, protože když bych byl úplně vybitej, tak už bych nikam nedojel a úplně vybitej  - to se mi ještě nikdy nestalo. 

Většinou se shodneme na tom, že to, co doopravdy chtějí vědět, je: jaká je moje běžná doba dobíjení.

Jak jsem již psal minule, za celý červen 2017 jsem mimo noční nabíjení doma - nabíjel 47 krát …

Za tento měsíc se mi moc nestávalo, abych dojížděl pod 20 km dojezdu a pod 10 km to byly naprosté výjimky. Abych mohl odpovědět na otázku, jaká je moje běžná doba dobíjení, je tedy nejprve potřeba vědět kolik vlastně „normálně“ dobíjím. To vím. Respektive si to dokážu spočítat. Mám detailní čísla za celý měsíc, za každý den. A aby to bylo vypovídající, nebudu počítat s průměrem, ale s mediánem, a ten je 53,50 km zbývajícího dojezdu (ze 77 příjezdů k nabíječce za měsíc).

Proč počítám s mediánem? Medián nám vystihuje nejběžnější hodnotu v souboru – je to taková hodnota ze života, kdežto průměr nám spočítá „běžný“ průměr.

Pro ty, kteří mají školu již dávno za sebou, rozdíl mediánu a průměru vysvětluji na příkladu mezd. Máte firmu o deseti lidech, kde 9 lidí bere 10 000 Kč a šéf bere 110 000 Kč. Průměrně berou 20 000 Kč. Medián platů (nejběžnější hodnota) je však 10 000,- Kč – proto mi i u elektromobilu medián ukazuje čísla, která jsou bližší životu.

A nyní ta základní otázka: Jak dlouho dobíjím do plna, když přijíždím se zbývajícím dojezdem 53,5 km?

Na to opět není jednoduchá odpověď. Vy, co máte spalováky, čepujete vždy do plna, nebo jen za tisícovku, pětistovku, nebo jen 10 litrů? Ani já u elektromobilu nečepuji vždy do plna, dokonce jen málokdy – nabíjení elektromobilu do plna má svá specifika. Pro jednoduchost budu dnešní příklad počítat s nabíjením do plna - na dojezd 140 km.

Nyní se nám již bude počítat lépe. Na dojezd 140 km potřebuji z dojezdu 53,5 km dobít 86,50 km.

Průměrná spotřeba za měsíc červen 2017 byla 12,67 kWh na 100 km. (Počítáno z celkem ujetých 4 632 km).

U nabíječky jsem tedy „běžně“ potřeboval dočerpat 6,83 kWh. Jak dlouho to trvá?

Existuje spousta možností jak dobíjet elektromobily. Každý řidič volí ty, které mu nejvíce vyhovují.  Obvykle je to při běžném provozu mix několika způsobů dobíjení. Není to jen o ceně a rychlosti.

V následující tabulce uvedu možnosti, jak dlouho trvá nabíjení 6,83kWh pro různé druhy nabíječek, které se v ČR nacházejí.

Nyní už víte, koho je potřeba po volbách dobít?  No přece naše elektromobily! Čím více budeme dobíjet, tím čistší vzduch budeme dýchat.

No a vy, co jste dočetli až sem, také víte, jak dlouho nám to dobíjení bude trvat. U rychlonabíječky si "postojím" pouhých devět minut. To si mnohdy nestihnu ani odskočit.

Jen tak mimochodem paní poslankyně Babišová se dostala z osmého – nevolitelného místa na druhé (přeskočila šest kandidátů). Kandidát co byl před ní na sedmém místě obdržel 1 530 preferenčních hlasů a ten za ní na devátém místě obdržel 2 132 preferenčních hlasů a paní Babišová 6 043 preferenčních hlasů.

Každopádně jí blahopřeji. Nevím totiž, jestli je pro nás v dnešní době lepší, když má zvolený poslanec skvělé pracovní zkušenosti, nebo je výjimečný rétor, perfektní analytik, nebo má prostě při navrhování a schvalování zákonů štěstí.

Dalo by se o tom krásně diskutovat. Není to ovšem téma k elektromobilitě, ale spíše je to na debatu o behaviorální ekonomii – a ta mě baví. Třeba mi na toto téma na blogu taky vyjde někdy čas. Ale příště, příště to bude zas o elektromobilitě.