A jak voní ta vaše ..., paní Voženílková?

Když nyní zavřete oči - na chvíli uvedete vaše tělo a mysl do klidu - a zhluboka se nadechnete … co cítíte?

Nyní necítíte kvetoucí louku, les, mrazivý sníh, vůni dřeva, růží. Asi sedíte u počítače – takže v lepším případě necítíte nic. V tom horším kolegu nebo kolegyni. V tom nejhorším - nemůžete cítit šéfa – ale o tom dnešní blog není.

A nyní otázka – co byste chtěli cítit? Není to příliš zřejmé, ale čich hrál v evoluci člověka velmi významnou roli. Důležitější, než si uvědomujeme. V mozku je tomuto základnímu smyslu vyhrazena největší oblast ze všech našich základních smyslů. Větší než hmatu, sluchu, zraku a chuti. Z toho lze usuzovat, že v raném vývoji lidstva hrál čich daleko větší roli než nyní.

Jak to souvisí s mým rozhodováním o elektromobilu a s elektromobilitou?

Když jsem začal minulý rok využívat elektromobil ke svým pravidelným jízdám, byl jsem zprvu překvapen dvěma věcmi. Zaprvé neskutečné ticho při jízdě a pak neutrální podněty pro můj nos. Zatímco na tichou jízdu si člověk velmi rychle zvykne, neutrální zápach/vůně elektromobilu mi po čase začal dělat při jízdách značné obtíže.

Při své práci často střídám automobily. Máme k dispozici pět aut. Dva diesely, jedno LPG, jeden benzín a elektromobil.  Využívám je podle toho, co je potřeba odvézt a podle toho, „co na mě vyjde“. S každým najedu několik tisíc km ročně.  

Každé auto má svůj typický „odér“. Zvykl jsem si a nepřekvapuje mne to. Co mne ale překvapilo velmi,  je to, že při jízdě elektromobilem zcela jinak vnímám smrad zvenčí. Když jedu s pick-upem /1,9D/ tak ať jedu na dálnici prakticky za čímkoliv, nemám s tím problém. S elektromobilem je to jiné. Tam jsem schopen vnímat, co se „smaží“ přede mnou a to na dost dlouhou vzdálenost.

Jak jsem již psal, snažím se využívat aerodynamického stínu za kamiony a autobusy. Dost blízko, abych snížil spotřebu a dost daleko, abych dobrzdil. Za kamiony 90 km/h, za autobusy 100 km/hod. Občas dojedu kamion, a už tak z 500 metrů cítím, že to není ono. Tak ho předjedu a hledám jinej. Není jich moc, co smrdí. Tak jeden z deseti. U autobusů je to jiné. Za celý rok jsem se setkal prakticky jen se dvěma autobusy, za kterými jsem nevydržel. První byl nějaký ukrajinský zájezd se starým Neoplanem a druhý stará Karosa Slovenského národného divadla z Košíc. Vidíte (no spíš cítíte), jak byl ten puch intenzivní, když si to pamatuji i po půl roce.

U osobáků je to jiné, benzíny dnes nejsou skoro cítit a u dieselů je to pokaždé jinak. Asi znáte odér klasického 1,9 TDI od VW. Možná ale ne, možná bydlíte ve městě, kde Vám toto přijde jako úplně normální, běžná věc, která je pro vaše smysly nevýrazná a prostě splyne.

Třeba to už nedokážete vnímat, ale každý diesel smrdí trochu jinak. Dříve jsem si to neuvědomoval, jak jsem začal jezdit elektromobilem – už je to jiné.

Nejprve jsem to začal vnímat doma. Bydlím na celkem klidné ulici. Zákaz vjezdu pro všechno, část pěší zóna. Je tady však taky škola – a samozřejmě povolení pro dopravní obsluhu. Náklaďáky, dodávky, dovoz žáků, místní, učitelé, … celkem frmol. Před osmou hodinou prakticky trvalý proud automobilů a na naší úzké ulici v protisměru – prakticky nevyjedete.

Když však po osmé hodině vylezu před dům, už je klid – ale ten zápach. Tipuji, které auto jelo ke škole poslední.

Za ten čas, co si uvědomuji, že auta před naším domem zanechávají různý smrad, jsem zjistil, který komu patří. Jezdí tu taková pěkná modrá Mazda – její kouř je lekce nasládlý. Zelenkavý Opel je trošku štiplavý, to největší bílé SUV od Mercedesu za sebou nezanechává vůbec nic.  Klasické TDI od VW a Škody mi hodně splývají – jezdí jich tady opravdu hodně. Občas tu zanechá stopu Laguna – nevím jak bych ten pach popsal – je prostě takovej jinej. No a pak ty dvě naše, Škoda 1.9 D a Ford 1.8 D. Občas ještě bílá a stříbrná Toyota, Peugeot, několik BMW, Opelů, Hyundai, …

Takže po většinu dnů, když kolem osmé vyjdu z domu a nadechnu se … cítím diesel. Když však vyjdu až v 8:30 – cítím – akáty, bez, šeřík, mráz, - podle toho, co právě kvete či nekvete, nebo kdy vyvážejí popelnice.

U mě je to tak, že se před svým domem mohu nadechnout z plných plic podle toho, kolik je hodin.

Šel jsem však nedávno po hlavní ulici a kolem jela ta modrá Mazda. Zastavil jsem se a pokoušel jsem se nadechnout, jestli cítím ten samy odér – a co myslíte. Nic. Smísil se se všemi těmi ostatními.

A nyní otázka pro Vás, když ráno vyjdete z domu a nadechnete se z plných plic – co cítíte?

Za tu dobu co jezdím elektromobilem mi utkvělo v hlavě pár postřehů z cest.

Jedu takhle nedávno na okraji Brna po hlavní silnici a 100 metrů přede mnou odbočuje doleva tmavý Fokus. Dá přednost protijedoucímu a pak vypálí – před dalším protijedoucím. V pohodě to stihl, ale zůstal po něm uprostřed křižovatky černý mrak. Co mne na tom zaujalo, bylo to, že se prakticky nepohnul a visel tam – uprostřed silnice, za jasného dne, než jsem jím projel.

Další silný moment byla Praha „Rallye Tichá cesta“. Jezdili jsme po Praze a hledali nabíječky. Jel jsem nějakým tunelem v Praze, neskutečně to tam smrdělo výfukovými plyny. Jeli jsme ten den i jinými tunely, ale v těch to nebylo tak hrozné. Navíc ten smrdící tunel byl z kopce – měl by tedy mít přirozený tah, tak jako komín. Tak proč smrděl nejvíc ze všech?

Když jsem jezdil po Brně tím prvním e-Golfem, byl celý popsaný. Reklama pronajímatele, že je ekologický, že čepuje elektřinu, že nesmrdí … Auta mi v kolonách dávala celkem viditelně přednost, abych se zařadil před ně, zipování, nezipování. Když jsem měl to samé auto bez popisů, nikdo mi přednost nedával. E-Golfa od normálního Golfu z boku nepoznáte. Z toho mi plyne, že lidi asi chtějí, aby před nimi jezdila auta co nesmrdí.

Další postřeh mám od cesty k zákazníkovi. Sídlí vedle školy. Je tam takové malé náměstíčko. Nyní jsem k němu jel před dvanáctou. Na náměstíčku nebylo kde zaparkovat. Samé velké SUV – nic z toho pod milion, spíš ke dvěma. Byla velká zima, tak mínus pět. SUV stála všude, chodník - nechodník, náměstí - nenáměstí, zákaz - nezákaz.

Zaparkoval jsem vedle nich, vzal zboží a hrnu se za zákazníkem. Jakmile jsem otevřel dveře – strašný smrad. I když SUV stála, všem jely motory. Ve všech mladé namalované maminky čekaly na své prvňáčky a přitápěly si. Asi proto, aby jim na cestě domů nebyla zima. Že svoje děti a i ty ostatní přidusí, bylo všem jedno. Po půlhodině se vracím a už tam nebyly. Už tam byla jiná SUV. Opět všem jely při čekání motory a smrad se násobil.

Ani v létě to není jiné. V době největších veder 2017 jsme byli s manželkou nakupovat proviant na stanování. V jednom městečku jsme zaparkovali v obchodní zóně. Venku 37 stupňů a vzduch se ani nehnul. Hrneme se do potravin a míjíme červené nastartované Volvo. Řidič nikde, diesel si brumlá, větrák jede naplno. V další řadě další červené auto a to samé.

Nakupovali jsme celkem dlouho a tlačíme košík zpět. Jedno červené auto zmizelo, ale Volvo tam pořád stálo a brumlalo si. Vyložíme nákup a až se vracím zpět po zaparkování vozíku, do Volva nasedá postarší blondýna, uloží svoji nákupní kabelu a odjíždí – nedýchatelný těžký vzduch zůstává. Tady si jasně uvědomuji, že ta elektromobilita má smysl.

Že by to mohlo být u dobíjecích stanic pro elektromobily jiné, že by se tam dalo dýchat. No nevím, třeba Vystrkov je místem setkávání místních „tunerů“. Sami posuďte z následující fotografie.

No a samozřejmě ještě detail.

A nyní se vraťme k té původní otázce.

A jak voní ta vaše … ?

Ptám se proto, že dnes již máme možnost se rozhodnout, jestli bude smrdět po dieselu, nebo vonět po kytkách. Ty květy tam určitě jsou už nyní, ale místní provoz je prostě přesmrdí. Před několika lety tady ještě nebyla možnost si zvolit auto, které nepáchne. Ale dnes tady ta šance je.

Dnes již ano.

PS: Příští pondělí zase o tom, jak klesají ceny starších elektromobilů. Nyní přijde na řadu Leaf.