Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

To je on! Mého srdce šampion!

8. 09. 2017 8:53:32
Malý elektromobil jsme do firmy zapůjčili poté, co jsme zjistili, že dojezd eGolfu je pro naše potřeby až až. Je menší, ale kupodivu nám vyhovuje lépe.

Chtěli jsme vyzkoušet i něco menšího. No neberte to - za 3,60 za km, prostě lákavé! Jaké však bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že má e-up! ještě lepší parametry, než eGolf (tedy alespoň ty, které zajímají nás).

Měním eGolfa za e-up!. Drobné byrokratické problémy a auto, které požaduji, najednou není k dispozici. U pronajímatele se změnili lidi. Je zajímavé sledovat, jak rychle mizí dobrý pocit, který jsem měl předtím z toho, jak šlo doposud všechno víceméně hladce, a že se snaží - že je zákazník zajímá. Místo bílého mi vnucují stříbrného. Toho ale nechci. Nechci? No tak mám přijet zítra – to už bude ten co chci já.

Trochu mi to připomíná ten neslušný vtip z vietnamské tržnice. Přemýšlím. Zvažuji co a jak, a nakonec přistupuji na stříbrného s tím, že ho prostě při nejbližší příležitosti vyměníme za bílého. Jak už jsem psal dříve - bezpečnost je pro mne jedno z nejdůležitějších hledisek při výběru automobilu.

Chtěl jsem se zeptat, jak se tam do toho vlastně leze, ale trošku se bojím známé odpovědi: Jako za kulomet, pane. Tak jsem se radši neptal a nasoukal se sám. První dojem – chudší příbuzný eGolfa. Rádio s knoflíky a s CD (snad nějaké retro), málo místa na vše, věci z Golfa se vlezly jen tak tak... Když jsem zabouchl zadní dveře, znělo to tak strašně plechově, že mi to připomnělo našeho starého žigulíka.

Sedadlo posunuju úplně dozadu a získávám „svůj“ standardní prostor. Za mne se tam ale nevleze snad ani dítě. Vyjíždím naprosto v pohodě, vždyť už jezdím elektromobilem dva měsíce. E-Up! se na silnici chová velmi sebejistě. Je o hodně kilo těžší než benzínový Up!, ale má větší výkon a hlavně už „od spodu“ takže i úžasný záběr. Po městě se s ním jezdí daleko lépe, než s Golfem. Najednou ani nepociťuji, že je to menší auto, vše má na svém místě - volant, světla, blinkry, zrcátka, ale hlavně ruční brzda je NORMÁLNÍ! Klasická tyčka s čudlíkem. Skvěle se zatahuje a vím jakou silou. Úžasné - oproti prťavé páčce, co je v eGolfu.

Rychle jsem si na auto zvykl a už stojím u nabíječky. Dobíjení na Burger Kingu – uf, pouze 6 minut! Tak to mi doopravdy vyrazilo dech. U eGolfu bych předpokládal tak 20 minut s tím, že reál bude 30 minut. Ale šest, no to je opravdu skvělé! Uvidíme, jaký bude reál. Zatím nevím, zda jsem tak málo najel, nebo to má tak malou spotřebu. Z mého pohledu jsou e-up! a eGolf téměř rovnocenná auta. Podobná technika, podobný dojezd, podobná baterie, podobná spotřeba. E-up! je samozřejmě ve všem o něco menší. Menší dojezd, menší baterie, menší spotřeba. Kupodivu na silnici - i na pražském okruhu - se e-Up! chová perfektně.

Během cesty dobíjím pouze jedenkrát. Samozřejmě jsem volal kolegům, co mají e-up! už nějaký ten rok, jestli se dá dojet z Prahy až na Vystrkov a byl jsem ubezpečen, že jo. Stačí, když pojedu slušně a ekonomicky.

Pro jistotu jedu lehce za kamionem 90 – 95 km/h. Zjistil jsem, že to není jen ekonomické, ale i pohodlné a asi i klidnější a bezpečnější. U eGolfu se mi to nestávalo, ale s e-up!em, když předjíždím kamion (110 – 130km/h), mě občas dojede smečka aut, a ten v levém pruhu se mne někdy snaží problikávat. Snad abych zrychlil, nebo možná uhnul. Prostě e-up! nebudí na dálnici žádný respekt a mnozí řidiči si asi myslí, že na dálnici ani nepatří. Ale když předjíždím něco pomalejšího, a jedu přitom za kamionem nebo za autobusem, nechají mne na pokoji a nějak se prostě poskládají. Na kamion si netroufnou. Na e-up!a prostě dělají ramena. (Už mě nebaví psát e-up! – od nynějška to bude EP.)

Na Vystrkově zase šok – dobíjení pouze 17 minut!!! Je to auto vůbec v pořádku? Ukazuje to reálně?

Rychlonabíječky fungují tak, že po připojení auta si s ním navzájem předají informace o tom, kolik se do auta vleze kWh, a toto číslo se vydělí dostupným výkonem nabíječky. Z toho vyjde výsledný čas dobíjení – kdyby šlo vše ideálně. Reál je takový, že do 90 % jde vše velmi rychle. Do 95 % se nabíjení již značně natahuje a posledních 5 % se až neskutečně vleče – mimo odhadnutý čas. Takže reálný čas je vždy o čtvrtinu až o třetinu delší. Proto, když pospíchám, nabíjím jen do 90 – 95 %. Pokud při nabíjení nakupuji, pracuji, nebo něco píšu na noťasu a nikoho nabíjením neblokuji, jedu do 100%.

Měsíc rychle uběhl, najel jsem 2 654 km a už jedu měnit auta.

Převzetí auta opět nebylo jednoduché. Malé nedorozumění se smlouvou. Chvíli jsem to musel vydýchávat - zvažovat pro a proti, ale možnost otestovat si EPa s baterkou, která už má najeto přes dvacet tisíc, bylo tím hlavním důvodem proč říct ano.

Trochu mě překvapilo, jak dobitý interiér mělo auto, které má najeto pouze 20 000 km. Hlavně proto, že na minulém přebírání auta ode mne byla kontrolována úplně každá odřeninka a škrábaneček. Nyní jsem dostal auto se zbytky původního polepu, sedadla samý flek neurčité barvy, doškrábaná madla, poškrábané disky, poškozený strop... Do předávacího protokolu jsme toho museli hodně dopisovat, abych při vracení nebyl nemile překvapen.

Nejsem sice žádný cíťa, ti co mne znají, vědí moc dobře, že věci posuzuji spíše podle jejich užitné hodnoty a estetická stránka pro mne není až tak moc důležitá – hlavně že to funguje a je to spolehlivé. Zlaté kožené sedačky v Alfě. Ale TAK zaprasené auto jsem hodně dlouho neviděl. Sedadlo spolujezdce vypadá tak, že budu mít problém tam někoho posadit. No nic, auto budu muset vyčistit. Ale protože auto přebírám v pátek, a na dva dny jedu do lesa, musí to počkat. Zatím jsem přes sedadlo hodil deku – co kdyby náhodou.

Jedeme s kolegy na víkend na Slapy, nabít se a pročistit hlavu, takový malý shifting. Kolegyně pronajala nějakou chatu nebo srub, tak doufám, že tam bude zásuvka na dobití a já si za ty dva dny v přírodě vyčistím hlavu.

Cestu jsem měl nastudovanou přes Google Maps a vím, že po dojezdu na místo mi zůstane tak 50 – 60 km dojezdu. To bude stačit i na nějaké to bloudění nebo objížďku. Dojíždím v pohodě, chata má i garáž, je to spíš takový malý dům. Kolegové tu už jsou. Nejprve omrknu, kde se dá nabíjet, a odzkouším to. Zajíždím před garáž, natahuji prodlužku a nabíječku nastavuji na nejmenší odběr – to jsou 3 A – což je asi takový příkon, jako má fén na vlasy. Bude to sice nabíjet asi devět hodin, ale já nikam nespěchám a mohu si užívat luxusu, který pro mne čas znamená. Po hodině kontroluji, zda je vše OK. Pojistky drží a „palivoměr“ leze pomaloučku nahoru. Předpokládám, že načepuji tak 9 kWh, což je při velmi drahém tarifu max. 50 Kč.

V sobotu ráno auto odpojuji, již je nabito. V neděli odpoledne odjíždíme a odvážím i kolegyni. Po sklopení zadních sedadel vzniká dostatečně velký prostor pro všechna zavazadla. Baťohy, spacáky, karimatky, deky, bubny, potraviny. Ale na delší cestování pro čtyři EP opravdu není. Čtyři lidi se sem sice vejdou a na akceleraci to prakticky není poznat - holt výkon 60 kW ve všech otáčkách je špica - ale kufr to prakticky nemá. Tam se vleze akorát tak brašna s věcmi na tenis – a to ji ještě musím zmáčknout. Ale jak říkám, to mi nevadí. V 95 % stejně jezdím sám.

Odjíždíme v neděli kolem čtvrté. Slunce je ještě vysoko a sotva vyjedeme na hlavní, bác, na displeji vyskočí chyba rekuperace a hláška, že rekuperace nelze použít a že hrozí snížení dojezdu. Jsem celkem vyděšen - „nové“ auto, nemám na něm najeto ani 100 km a už takováhle závada, která mi prakticky znemožní dostat se domů. Zastavuji u krajnice, vypínám auto, chvíli čekám a znovu startuji. Snad se „Windows“ umoudří a bude to OK. Ujedu 500 metrů a zas. Požádám kolegyni, ať vyndá příručku a nalistuje hot-line VW. Elektromobily od VW mají hotline ve zvláštním režimu. Zdarma odtah při prázdné baterce, zapůjčení náhradního auta, proplacení letenek, a spoustu dalších výhod, které jsem nepochopil. Pro mne je ale důležité, kdy a hlavně jak se dostanu domů. Kolegyně našla číslo. Zastavuji na místě, kde nebudu moc zavazet, a chci volat. Uvědomuji si, jaký to bude vopruz. Tak nerad volám na servisní linky. Co všechno budou chtít? Určitě VIN, kód závady a co přesně to hlásilo, SPZ a možná ještě něco dalšího. Postupně to chystáme a zjišťujeme, že neznáme přesně tu hlášku, co naskočila na displeji. Závada rekuperace, závada baterie, závada rekuperace baterie, porucha dobíjení... napadá nás ještě dalších 10 variant, ale žádnou si nejsme jisti. Hláška se totiž objeví pouze na pár sekund, chvíli trvá, než zjistíte, že tam je, chvíli než se zorientujete, chvíli zpracováváme ten šok a než si to přečteme, tak to zmizí. Na displeji zůstane pouze ten symbol, že něco není v pořádku – píše to EPC, nebo tak nějak.

Tak znovu. Kolegyně dostala tužku a papír a úkol přesně opsat tu hlášku - až se objeví. Vyjíždíme. Jedu opatrně 500 metrů, kilometr, dva kilometry, pět kilometrů – nic. Dojíždíme až do Prahy a vše je v pořádku. Taková příhoda vyděsí. Na začátku Prahy vysazuji kolegyni někde pod mostem a mířím k první rychlonabíječce. Volím tu u Burger Kingu, protože když bude nějaký problém, mám se alespoň kde schovat a počkat na servis. A ejhle, u nabíječky je eGolf. Prohodím s pánem pár slov, už končí s nabíjením. Je nějaký nekomunikativní, a zjevně není odborník na elektriku, tak ho svými problémy ani nezatěžuji. Tipl bych, že v práci vyfasoval eGolfa na testování, bydlí v paneláku a teď je naštvanej, že musí v neděli nabíjet.

Pán odjíždí, já přeparkovávám a zasunuji Combo. U BK jsou sice dvě parkovací místa, ale Combo dosáhne pouze na jedno (u EPu a u eGolfu). Hold je trošku problém udělat dlouhý kabel, který přenese 125 A, a zároveň se dá unést a dá se s ním manipulovat.

Přikládám čip – probíhá komunikace a kontrola připravenosti – chvíle napětí... těch pár sekund je snad nekonečných – cvaknou relé a nabíjím. Ještě deset sekund a objeví se odhad času – 19 minut – skvělé. Jedná se o první dobíjení tohoto EPu u rychlonabíječky. Jestli jsou baterie po 20 000 km „unaveny“, mělo by se to projevit právě tady. Zatím to vypadá dobře a i předchozí závada byla jen planý poplach – zdá se. Ale nechvalme dne před večerem. Již několikrát se stalo, že nabíječka po pár minutách nabíjení nahlásila interní, nebo externí chybu a vypnula. Člověk pak po 20 minutách přijde k autu a zjistí, že je prázdnej. Nestává se to příliš často, ale i tak se už při nabíjení raději pohybuji kolem auta, protože odpojení stykačů je dost hlasité a člověk to slyší tak na 20 – 50 metrů zcela spolehlivě. Zatím se při této situaci vždy podařilo auto znovu připojit a nabíječku spustit, takže občasný výpadek nevidím jako velký problém. Hodila by se však appka, která by mě na ukončení nabíjení upozornila třeba formou SMS.

Cesta již probíhá standardně. Zařazuji se do levého pruhu, na tempomatu volím sto a občas předjedu nějaký ten kamión. Jezdím již s EV tři měsíce a nabývám jistotu, že dojedu a auta jsou to spolehlivá. Cesta v létě bude zřejmě úspornější, než jsem předpokládal, protože na dlouhých úsecích D1 už začaly opravy a osmdesátka je tak velmi častá. Při příjezdu na Vystrkov byla u nabíječky jedna Tesla a jeden Leaf. Při odjezdu tam už byly Tesly dvě. Prostě cvrkot. Na Vystrkově jsem častým hostem. Vždy tam potkám tak 2 – 3 elektromobily.

V EPu je doopravdy velmi příjemné svezení, protože motor není slyšet vůbec a takový ten aerodynamický hluk kolem stovky také není moc intenzivní. Tlumení z venku by ale mohlo být lepší. Zjistil jsem, že když stojím v Brně na semaforu, slyším motory automobilů, které stojí vedle mne. A to většinou nebývá žádný závoďák, ale takové to dieselové ťaťaťa. U Golfu jsem to slyšel pouze zleva. Tady zepředu, zleva i zprava. Pouze zezadu je klid.

S EPem se jezdí skvěle. Už mám jistotu a najeté trasy. Vím, kde mne kdo nechá nabíjet, a ve kterých časech jsou rychlonabíječky obsazené. Život s elektromobilem se mi hodně zrychlil. Už jsem získal i potřebnou jistotu a vše je spíše automatické, než abych o tom moc přemýšlel a plánoval. Jezdím stále více a více elektromobilem než spalovákem. Rychlonabíječek přibývá, již se dostanu i do Ostravy a do Litomyšle. Ty nové rychlonabíječky jsou však spíše dílem soukromníků. Patří jim můj velký dík, protože toto by měl zajišťovat hlavně ten, kdo by měl mít prvotní zájem na čistém vzduchu pro své občany. A to je především stát, jsou to kraje, města, atd. Ale to by byla dlouhá diskuze. Držím palce všem, co se snaží vybudovat jakoukoli nabíječku, ať už je kdekoli. Soukromníkům, městům, asociacím, hotelům, restauracím...

Poslední dobou se na nás obrací stále více lidí, co s elektromobilitou potřebují poradit. Není to jen jezdit elektromobilem. Je to také o tom dokázat elektromobil nabít ze své střechy, nebo čerpat v době drahé elektřiny levnou z elektromobilu. Je to o spoustě možností, které zatím běžní zájemci o elektromobil neznají. Myslím si, že příští rok bude super i co se týče nabíječek. Už bude možné dojet kamkoli bez velkého plánování, bez strachu a bez obav. To bude elektroboom.

Zájemci o elektromobilitu se mne často ptají na podmínky provozu a ekonomiku. Pracuji na tom. Na blogu zveřejním podrobná data provozu za jeden měsíc - kolik se najelo, kolik to stálo, kolik jsem natankoval, kolik jsem ztratil času při nabíjení, návratnost, atd. Ještě však nenastal ten čas. Zpracování nasbíraných dat je náročnější, než jsem myslel. Zvládnu to do konce devátého měsíce!

Také se mne ptají, jestli jsem už někde zůstal viset. Ano, zůstal. Prakticky každý týden uvíznu v nějaké zácpě na D1. Jo ták - vy myslíte, jestli mi došly baterky - tak to né. Vždy jsem dojel.

No a taky se mne ptají, jestli jsem měl někdy namále. Když byste chtěli pravdivou odpověď, tak namále mám pořád. Člověk, když najede elektromobilem to co já (a za posledních 6 měsíců je to více jak 20 000 km), tyto situace potkává. Stačí, když sjedete z dálnice špatným výjezdem, nebo ho minete. Když dojíždím k rychlonabíječkám na delších trasách, zbývá mi rezerva 20 až 30 km. Minete výjezd, nějaká havárka nebo objížďka na cestě, a je to. Nebo přijedete k nabíječce a ona prostě nejede. Voláte na hotline a oni Vám řeknou, že jim na monitoru vše svítí, že je vše OK a nabíječka tedy MUSÍ fungovat. Někdy se s vámi i odmítnout bavit, protože jim neřeknete číslo odběrného místa a neznáte číslo smlouvy. Jó je to labůžodobrodrůžo.

Zatím jsem však všude nabil a nikde nezůstal viset. Pravda, může Vás překvapit nonstop rychlonabíječka, která je naprosto zdarma, ale je v areálu, co se na noc uzamyká (Maďarsko). Dále nabíječka, která se spouští přes SMS, ale není tam mobilní signál (vy máte signál plný, ale ta rychlonabíječka nemá - SK).

Ale zatím se vždy a vše podařilo vyřešit. Nejdále jsem trčel kvůli opravě rychlonabíječky na Slovensku v Sekulých. Dopadlo to tak, že po nahlášení závady přijel technik z Bratislavy za 25 minut. Nestačili jsme se s manželkou ani najíst. Elektromobilita jde hodně rychle dopředu a hlavně se zlepšuje i kvalita služeb. Za těch šest měsíců co jezdím dokonce zcela zřetelně.

A kdy jsem tedy měl namále? O tom někdy příště.

Co se mi při používání EPu nejvíc líbilo?

- oproti eGolfu velmi rychle nabíjí (ne kWh ale km rychle naskakují)

- vyhřívaná sedadla

- všude se vleze

- otočíte klíčkem a hned jedete na plný výkon, nečekáte, až se zahřeje motor, jedete hned naplno

- perfektně sedí v zatáčkách

- vynikající dynamika

- dobré rádio

- skvělé ticho na telefonování pomocí zabudované handsfree sady

- když se sklopí sedadla, je to na zboží i na dovolenou jakž takž (pro dva)

- dobře brzdí

- nabíjení pomocí wallboxu

- rychlonabíjení pomocí čipu

- když přijdu ráno k autu, vždy má plnou nádrž (je nabito na 100 %)

- nízké náklady na provoz

- vždy volné místo na Vystrkově

- rychlé vyřízení čipu u ČEZu

- nabíjení funguje u nás, na Slovensku i v Maďarsku

- že jsem nikde nezůstal viset

- vyhrazená místa pro elektromobily u některých zákazníků (včetně nabíjení zdarma)

- že u nabíjení nemusím trčet (jako u benzinu s plnící pistolí) a mohu čas věnovat něčemu jinému

- že auto dokážu nabít z každé zásuvky u kteréhokoli domu či bytu

- ruční brzda

- velký ukazatel stavu baterie

Co se mi nelíbilo?

- natahování se při otvírání okna spolujezdce

- nemožnost zobrazit zbývající stav kapacity baterie číslem (např. zbývá 7,52 kWh)

- přidělávání a schovávání externího displeje (Garmin)

- neschopnost pronajímatele kvalifikovaně řešit drobné závady

- špatná dostupnost jakýchkoli nabíječek

- obsazenost rychlonabíječek v Brně a Praze

- hlášení závad na rychlonabíječkách pomocí klasické zákaznické linky energetické společnosti

- nemožnost naprogramovat nabíjení na 95 %

- ne na každé vyhrazené místo pro nabíjení se vlezu tak, aby kabel dosáhl (nabíjecí konektor CCS je vzadu napravo)

- mnohdy jsou nabíječky postaveny tak, že se k nim nedá rozumně zajet

- nabíječky blokují elektromobily, které jsou již nabité

- rychlonabíječky dlouho blokují nabíjící se Tesly

- místa pro nabíjení blokují spalováky

- není vyhřívaný volant

- nelze někde vytáhnout historii nabíjení v datech (nejlépe EXCEL)

- nemá monitor jízd (knihu jízd) – vše si musím zapisovat

- když je porucha nabíječky při nabíjení, neoznámí to třeba pomocí SMS

- při dálničních rychlostech není stabilní na příčných nerovnostech

- slabá ruční brzda

- interiér se velmi snadno špiní

- slabé reproduktory

- nemožnost zjistit v běžném servisu v jakém stavu jsou trakční baterie

Co mne překvapilo?

- že jsem si velmi rychle zvykl, jak perfektně jezdí

- že se lidé bojí mne nechat u sebe nabít (z různých důvodů)

- že jsem jezdil raději elektromobilem než spalovákem

- neprofesionalita pronajímatele (zeptám se pronajímatele na nějakou funkci, a on mi tvrdí, že tato funkce u tohoto auta není, přijdu na elektrosraz, pobavím se s ostatními, a ona tam je)

- že jsem po dotankování nemusel nikde platit

- že jsem nepotřeboval při ježdění peníze

- jezdilo se s ním lépe než s eGolfem, a hlavně rychleji, na nabíječce mi často stačilo 5 – 10 minut a mohl jsem jet dál

Autor: Mirek Matyáš | pátek 8.9.2017 8:53 | karma článku: 8.15 | přečteno: 430x

Další články blogera

Mirek Matyáš

Straší, ale jede! - jaké je to s eGolfem?

Postřehy z dvouměsíční práce s eGolfem. Kam to šlo, tam elektromobilem. Kam to nešlo, tam spalovákem nebo vlakem. Bratislava elektromobilem, Praha elektromobilem, Ústí n/L elektromobilem, Maďarsko elektromobilem - a Ostrava vlakem.

6.9.2017 v 8:56 | Karma článku: 10.90 | Přečteno: 420 | Diskuse

Mirek Matyáš

Horor pro elektromobilisty - mrazivá jízda bez topení!

Dnes budu psát o tom, jak hororová může být cesta elektromobilem, který neznáte, a nemáte ho tak pořádně odzkoušený. A ještě k tomu cesta v mrazivé noci!

4.9.2017 v 9:46 | Karma článku: 34.86 | Přečteno: 5344 | Diskuse

Mirek Matyáš

Příprava na zapůjčení elektromobilu

Jak jsme se připravovali na to, že budeme v budoucnu používat ve firmě elektromobil? No přece tak, že si ho nejdříve vypůjčíme, abychom zjistili, jestli to má vůbec význam. Ale jak na to?

27.8.2017 v 23:47 | Karma článku: 14.59 | Přečteno: 857 | Diskuse

Další články z rubriky Životní prostředí a ekologie

Karel Schweitzer

Lež má krátké nohy, pane Rovenský

Asi k nikomu nemám tak zvláštní vztah jako k ekologickým aktivistům. Jsou mezi nimi totiž zajímaví lidé, kteří s nadšením bojují proti špinavostem, ale i podivní lidé, jejichž chování má blízko k manipulaci a účelové lži.

18.9.2017 v 10:53 | Karma článku: 29.40 | Přečteno: 1400 | Diskuse

Ondra Kňava

Díky antioxidantům žena přišla o plíce

Zdrcující sílu antioxidantů poznala 39letá žena z Příbrami. Častá nachlazení a s tím spojená pracovní neschopnost, přiměly Jiřinu (39) k samostudiu.

7.9.2017 v 9:05 | Karma článku: 24.33 | Přečteno: 1910 | Diskuse

Mirek Matyáš

Straší, ale jede! - jaké je to s eGolfem?

Postřehy z dvouměsíční práce s eGolfem. Kam to šlo, tam elektromobilem. Kam to nešlo, tam spalovákem nebo vlakem. Bratislava elektromobilem, Praha elektromobilem, Ústí n/L elektromobilem, Maďarsko elektromobilem - a Ostrava vlakem.

6.9.2017 v 8:56 | Karma článku: 10.90 | Přečteno: 420 | Diskuse

Mirek Matyáš

Horor pro elektromobilisty - mrazivá jízda bez topení!

Dnes budu psát o tom, jak hororová může být cesta elektromobilem, který neznáte, a nemáte ho tak pořádně odzkoušený. A ještě k tomu cesta v mrazivé noci!

4.9.2017 v 9:46 | Karma článku: 34.86 | Přečteno: 5344 | Diskuse
Počet článků 6 Celková karma 17.13 Průměrná čtenost 1356

Technik, konzultant, obchodník - již 30 let. Měsíčně najedu na služebních cestách něco mezi 3.000 a 6.000 kilometry.

Nyní tedy reálný elektromobilista - a to na celé dva měsíce.

A protože mě velmi zajímá behaviorální ekonomie (ta je o tom, proč se lidé rozhodují spíše pomocí emocí, než za použití logiky), bude celý blog spíše o pocitech než o technických parametrech aut.

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.